top of page
"Každou lidskou chybu je
možno odpustit, jen nelidskost ne.“
Walt Whitman
americký básník
Být básníkem v dnešní době znamená málo. Ale i to málo může mít a má svou sílu. Psaní básní je pro mne dar, dar Vesmíru, dar shůry a čím jsem starší, tím jsem za něj radši. Žiji běžným životem, mám rodinu, chodím každý den do práce, prožívám nejrůznější vztahy
v různý rolích - ženy, matky, manželky, partnerky, kamarádky, kolegyně, dcery, sestry, a sebe jako bytosti žijící na této nádherné planetě jménem Země. Prožívám každodenně nejrůznější emoce, cítím různorodé pocity, které se potom odráží
v mé tvorbě. Jsem pocitová emotivní bytost, ale rozum však má v mém životě nezastupitelné místo. Snažím se celý svůj život ale poslouchat své srdce a umožnit své duši, aby se projevila! Jsem tím, čemu lidé říkají ,,srdcařka".
Inspirací je pro mne sám život, se svou neuvěřitelnou silou, která se každý rok projevuje příchodem jara. Příroda, její rozmanitost, podmanivost, střídání ročních období mne nikdy nepřestane uchvacovat
a inspirovat. Stejně tak mne nikdy neomrzí poezie tří vrcholných básnířek, které kdy lidstvo mohlo mít, a to Anny Achmatovové, Mariny Cvetajevové
a Emily Dickinson. Těmto skvělým ženám vděčím za mnohé
a posílám jim velké díky. Jejich vliv je
v mých básních znát
a jen doufám, že jim dělám svými básničkami radost.
V mém životě má nezaměnitelnou roli láska k dalším formám umění, výtvarná díla, sochy, fotografie, zejména černobílé, filmy, tanec a četba románů.
bottom of page