Inspirace

Na této stránce bych se s vámi ráda podělila o nedávné kulturní zážitky, které  považuji za vrcholné z pohledu jejich mohu-li to takto říci ,,duchovního" významu a přesahu. Alespoň ke mně promlouvaly, a to právě nejen k srdci, ale přímo k mé duši. A to je dnes v digitální informačně přesycené době zázrak. Díky těmto prožitkům z nejrůznějších druhů umění  jsem si znovu uvědomila, jak je život i přes určité občasné těžkosti a výzvy krásný. A jak je důležité rozvíjet lidskost  a upozorňovat na nelidskost.

Ve dnech 10.03.2017 - 03.09.2017 proběhla ve Valdštejnské jízdárně Výstava Františka Skály představující převážně práce vzniklé od roku 2004 do současnosti. Naprosto fenomenální, hluboký přesah do všech stran, máme na koho být právem hrdí, protože tomu já říkám Pan Umělec! Pro většinu Čechů možná naprosto neznámý František Skála! Jsem moc ráda za to, že již poněkolikáté jsem mohla zhlédnout jeho výstavu! Nebo spíše lépe řečeno být součástí jeho světa. Kdo má alespoň trochu smysl pro hravost, kdo se umí radovat z maličkostí, kdo se nechá fascinovat obyčejnou neobyčejností, hledat a nalézat v jednodu-chosti krásu, tomu další výstavu pana Skály rozhodně doporučuji.

Galerie Rudolfinum v Praze na podzim roku 2017 otevřela 100. výstavu od svého založení v roce 1994. K tomuto výročí připravila galerie rozsáhlý projekt Krištofa Kintery, který shrnoval posledních pět let autorovy tvůrčí práce a představil na dvě desítky soch, instalací a inter-aktivních objektů. Tyto objekty přitom mají ve většině případů hlubší poslání, než jen pobavit. I když i to stálo za to! Už dlouho jsem se tak upřímně na výstavě nezasmála! Název výstavy Nervous Trees odkazoval ke stejnojmenným objektům, které se nervózně pohybovaly v hlavním výstavním sále a vydávaly zajímavý možná téměř děsivý zvuk! V dalším sále jste se mohli prodírat mezi sokly z polystyrenu, důvěrně známého zateplovacího materiálu. Důležitou součástí expozice byla tzv. laboratoř, kde návštěvník vstoupil do průběhu vzniku Kinterovy  instalace Postnaturalia, přibližně sta metrů čtverečních pokrytých umělou krajinou ze součástek elektronických zařízení, poetickéu a drastické zároveň. Krajinnými elementy byly vzorky umělých květin, pořadače s herbáři a rozsáhlá videodokumentace vzniku jednotlivých objektů. Malý výstavní sál byl věnován intimnější poloze Kinterovy práce, a to v podobě desítek kreseb. Výstava se na první pohled mohla zdát velmi banální až bláznivá, ale ve své podstatě poukazovala na křehkost, se kterou vztahy mezi jednotlivými aktéry systému stojí a padají. Kintera říká, že si nesmírně cení intimních chvil v ateliéru o víkendech, kdy je tam sám se sebou a kdy se může oddat jinému druhu soustředění.
FILM EGON SCHIELE

Drama

Rakousko / Lucembursko, 2016, 109 min

Režie:

Dieter Berner

 
Malíř a grafik Egon Schiele byl jedním z nejprovokativnějších vídeňských umělců začátku 20. století. Doby, během níž se pomalu a té-měř nepozorovaně chýlila ke konci jedna velká dějinná éra. Doby, kdy se v kultuře a ve výtvarném umění snad nejvýrazněji začaly bouřlivě prosazovat zcela nové směry. Návštěvníci galerií byli poprvé vystaveni troufalé tvorbě expresionistů a kubistů, objevují se i první abstraktní díla. A do veřejného prostoru, díky tvůrcům jako byl Schiele, vstoupila erotika. Mladý Egon Schiele je zpočátku fascinován secesí a tvorbou svého krajana Gustava Klimta, ale brzy nachází vlastní výrazové prostředky v expresionismu a odvážných aktech.
Jeho hlavní inspirací jsou krásné a mladé ženy. A jsou zásadními múzami nejen jeho tvorby, ale i života. Osudový vliv na něj mají ale jen dvě – jeho sestra a první múza Gerti a mladičká Wally, pravděpodobně Schieleho jediná pravá láska, kterou zvěčnil ve svém slavném obraze „Smrt a dívka".
Jeho provokativní erotická tvorba brzy vyvolá odezvu nejen mezi výtvarníky a galeristy, ale i mezi počestnými občany.
Pro nevázaný způsob života je dokonce nucen ukončit svůj pobyt v Českém Krumlově. Nakonec je ale stejně zatčen, čelí obvinění ze sexuálního zneužití nezletilé dívky a soudce spálí pro výstrahu jeho kresbu. Schieleho radikální malby sice pohoršovaly vídeňskou společnost, ale podobně odvážní umělci jako Gustav Klimt cítili jeho výjimečnost. Egon Schiele byl ve své tvorbě připraven jít až za hranu vlastní bolesti, obětoval pro své umění lásku a nakonec i život. Pro umění, které nás inspiruje dodnes.
Matka Egona - Marie, rozená Soukupová, pocházela z Českého Krumlova.
Po otci z Mírovic byla napůl Češka a po mamince z převážně německého Krumlova napůl Němka. Egonova celoživotní múza a sku-tečná jeho láska Wally Neužilová (Rakušané píšou příjmení bez háčku a vyslovují ho jako „Nojcil“) byla českého původu. Její otec se jmenoval Josef Neužil a pocházel z Koloměřic u jihočeské Bechyně.
Film samotný je plný jiskřivých emocí, Egonova jímavého lidského příběhu Egona a jeho životních peripetií a vše je prostoupeno skvěle filmařky zvládnutou jemnou erotikou! Nádhera! Díky všech tvůrcům a hercům tohoto filmu!
Jean-Michel Guenassia
Klub nenapravitelných optimistů
Bohatý, mnohovrstevnatý román dosáhl ve Francii prodeje přes 180 tisíc kusů, obdržel nadšené kritiky i několik literárních cen - např. Prix Goncourt des Lycéens 2010. A právem!
Píše se rok 1959 a dvanáctiletý Michel Marini prožívá první krizi v ro-dině. Rodiče se nemohou na ničem shodnout a bratr Franck přes jejich odpor narukuje do války v Alžírsku. Michelovým jediným útočištěm se stávají knihy a utajený šachový klub ve čtvrti Montparnasse, kde se scházejí uprchlíci z východního bloku a vyprávějí si jen stěží uvěřitelné osobní příběhy. Během několika let přichází Michel o přítelkyni i o ilu-ze a předčasně dospívá, přesto se však stává právoplatným členem šachového klubu a jedním z nemnoha nenapravitelných optimistů. Guenassia má obrovský dar vyprávění, proto stojí za to číst. 560 stran uplynulo jako voda, přirozeně, četlo se to samo.  Vím, že se k těm příběhům, ke všem postavám románů chci někdy vrátit!

Balet Národního divadla Sólo pro tři

Hudba: Jacques Brel, Vladimír Vysockij, Karel Kryl
Choreografie: Petr Zuska
Režie: Petr Zuska
Scéna: Jan Dušek
Kostýmy: Lucie Loosová".

 

Taneční divadlo s podtitulem „Sólo pro tři“ je strhující představení inspirované životy a písněmi tří zpívajících básníků 60. a 70. let minulého století. Jacques Brel, Vladimir Vysockij a Karel Kryl jsou dnes již jména klasiků, jimž však toto označení z duše a po právu vlastně nesluší.
Tři velcí umělci, kteří ač mluvili odlišnými jazyky, jakoby promlouvali stejnou řečí. Hlasem své doby, hlasy svého národa, ale především hlasem lidského srdce, bez ohledu na čas a prostor.

Tento netradiční projekt dnes již bývalého uměleckého šéfa baletu ND

a choreografa Petra Zusky, který ušil přímo na míru sólistům i sboru je ojedinělý svou symbolikou, detailním propracováním námětu

a důmyslnou režijní koncepcí. Přirozená symbióza scény, světelného designu a kostýmů společně s vrcholnými výkony tanečníků je vskutku velkou podívanou a hlubokým emocionálním zážitkem.

Naprosto nezapomenutelné představení, při kterém jsme dojetím plakala. Nádherná choreografie Petra Zusky s nezaměnitelnými pěveckými osobnostmi!

Obecní dům, náměstí Republiky 5, Praha 1 - Staré Město.

Kamil Lhoták: Retrospektiva

7. 2. 2018 – 22. 4. 2018

Výstava představuje ucelený přehled děl Kamila Lhotáka od jeho nejrannějších prací z roku 1936 až k tvorbě ze závěru jeho života. Je vystaveno na 200 pláten, které se dnes nacházejí ve státních i soukromých sbírkách včetně několika jedinečných objevů, pláten, která jsou od svého vzniku veřejnosti představena vůbec poprvé. Byla objevena převážně v zahraničních sbírkách (Švýcarsko, USA, Francie). Tím je tato výstava unikátní a velmi rozsáhlá, což je obdivuhodné. Lhotákovy obrazy z Francie mi nebyly doposud tolik známé a jsem moc ráda, že jsem je mohla vidět a poznat. Mám pocit, jako kdybych objevila další ,,periferii" Lhotákovy duše, která mi byla skryta. A která tak rád

a s velkou dávnou poetiky malíř zachytil.

Galerie Zdeněk Sklenář – Schönkirchovský palác

Mikulandská 135/7, 110 00 Praha 1

úterý–sobota 13–18 hodin nebo po telefonické dohodě

12. 12. 2017 – 10. 3. 2018

1685 dní a nocí - Vrcholná díla současného a klasického českého umění.

Výstava v nově otevřených prostorách představuje mnoho autorů, jimž se galerista Sklenář dlouhodobě věnuje. Galerie na čtyřech stovkách metrů čtverečních by měla nahradit někdejší prostory na Smetanově nábřeží, které v roce 2013 zničil výbuch. V  autorské instalaci Josefa Pleskota a Jana Merty objeví návštěvník díla slavných představitelů českého umění například Jana Zrzavého, Františka Kupky, Josefa Čapka, Josefa Šímy, Václava Boštíka, Bohuslava Reynka, Josefa Lady, Karla Malicha vedle děl současníků Krištofa Kintery či Jiřího Kovandy. Na první pohled pro někoho možná nesourodá skupina umělců, ale věřte, že jejich díla na stěnách galerie nepůsobí rušivě, ač doba jejich vzniku je od sebe často vzdálena několik desítek let.

  • w-facebook
  • Twitter Clean